Přečetl jsem si co Solženicin napsal o Čečencích, a začalo to mít trochu logiky, pokud se tomu tak dá říct. Co napsal je, že i za Stalina to byl jediný národ který se sovětům nepodařilo podmanit ani na oko, ba co více, báli se jich. Vraždili, kradli, žili po svém, nepracovali, do kolchozů je nedostali. Stalin je sice vykopal na Sibiř, ale ani tak je nezlomil, zůstali věrni svému životu, sovětské zákony byly pro ně luft. Tenkrát to mohlo vypadat sympaticky.
Ovšem i Solženicyn píše - my Evropané a oni - Čečenci. To co jsou pro Evropany, i pro Rusy nesmyslné jatky, je pro Čečence styl života, a to berme v úvahu že Solženicyn zažil stalinskou éru se vším všudy a vytrpěl si své. Takže nelze to brát našimi parametry. A už chápu že nikdy doopravdy nepochopím proč to udělali, oni vidí svět jinak. Přesto že se Rusko dopustilo (a to několikrát) na nich nespravedlnosti, je těžké jim fandit.
To mě napadá dnes, když vím že Čečenci, někteří, se nechávají od Rusů nalejt a chodí válčit na východní Ukrajinu. Že by to dělali kvůli nějakým ideálům nevěří ani Rusové, dá rozum. A musí vědět že i když dnes bojují na jejich straně tak zítra kde a jak se jim zlíbí. Copak zítra, už dnes bojují v ISIS jako úderné jednotky, a jsou obdivováni, a obávaní, za jejich zanícení pro věc. Situace je nepředvídatelná, od Islámu nevíme co v brzké době očekávat. Nejsou to spojenci Rusů, ale ani naši. Většinou platí že nepřítel mého nepřítele je můj příel. Ale bratři Carnajevové budiž výstrahou. Totéž kanadští teroristé.
Co se muslimů týče, i těch umírněných, pokaždé když už je pozdě, tak se zjistí to samé, jak to mohli udělat? Vždyť byli úplně normální, měli práci, studovali, byli takoví usměvaví, ten Carnajev prý měl takové krásné oči. A až nám dojde že to je úplně jedno, prostě Islám a Západ jsou neslučitelné hodnoty, už nám to na nic nebude. Ale jsem optimista a doufám že se vzpamatujeme co nejdříve.